Proč budu i letos volit SZ

Prokázali, že prosazují právě to, co říkají před volbami
Je to patrně ten nejdůležitější faktor, podle kterého se rozhoduji, protože sebelíbivější myšlenky či ideologie jsou k ničemu, pokud zůstanou jen na billboardech a v archivech předvolebních debat. SZ za dobu svého působení ve vysoké politice prokázala, že v reálu prosazuje právě to, co slibuje před volbami. Mohu jim tedy věřit a to není málo!

Státotvornost
SZ ukázala, že v situaci, kdy se rozhoduje mezi prospěchem vlastní strany a prospěchem společnosti, volí druhou variantu. Příkladem budiž to, že po volbách v r. 2006 šli do koalice s ODS a KDU-ČSL i přesto, že dobře věděli, že jim to u jejich voličů uškodí a bylo by pro ně mnohem pohodlnější a obhájitelnější zůstat v opozici. Jenže povolební situace byla patová a pokud by do vlády nešli, hrozilo dlouhé bezvládí (tedy nestabilita) a vyhlídky na výrazně horší řešení, jako se to stalo např. po předčasných volbách v r. 1998, kdy Jan Ruml odmítl za US-DEU velkorysou nabídku na koalici s ČSSD a výsledkem pak byla opoziční smlouva ČSSD-ODS, jejíž důsledky pociťujeme dodnes. V rámci vládní koalice navíc dokázali prosadit poměrně dost ze svého programu zejména s ohledem na to, jaké měli zastoupení v parlamentu. Krátce po pádu vlády se krásně ukázalo, že bez účasti na vládě by neprosadili prakticky vůbec nic.

Volba prezidenta
Velmi mě SZ potěšila v průběhu voleb prezidenta, kdy se i při svém minimálním zastoupení v obou komorách parlamentu dokázali dohodnout s ČSSD na společném velice kvalitním kandidátovi a toho i přes silně nedůstojný průběh volby do poslední chvíle bez polevení maximálně podporovali. K úspěšnému dotažení do konce chybělo docela málo a svědčí o tom i strach a nejistota Václava Klause a hysterie jeho příznivců v průběhu volby, ale zelení se nemají za co stydět. Máslo na hlavě za zvolení Václava Klause mají jíní a už své volby také zpětně litují. Např. Cyril Svoboda (KDU-ČSL) se za svou volbu již několikrát omluvil. Kdyby si tenkrát dokázal stát na svých zásadách stejně jako Zelení a nevyhandloval svůj hlas za pochybný příslib vyřešení odškodnění církvím, udělal by pro své voliče a celou společnost výrazně více. Václava Klause na hradě přežijeme, stejně jako Američané přežili dvě volební období George Bushe, ale nepochybně dá hodně práce po něm napravit pokaženou pověst českého prezidentského úřadu a to zejména v zahraničí.

Neústupnost a nezkorumpovanost
Zelení opakovaně prokazují, že ačkoliv mají slabé zastoupení, nebojí se bojovat za velké věci a stát si pevně za svým. Příkladem budiž boj za zachování limitů těžby uhlí nebo pořádnou rekonstrukci Prunéřova, kdy stáli pevně proti těžko představitelným tlakům lobbistů a moci peněz, kterými disponuje ČEZ či uhelné společnosti. Dodnes nemají žádný korupční skandál a obstáli na jedničku i v novinářském testu s nabídkou milionového úplatku za změnu zákona. Za zmínku stojí i to, že se snaží stále zajistit médiím maximální svobodu (viz. návrhy na odpolitizování mediálních rad či novelizace tzv. „náhubkového“ zákona) a to i v takovém prostředí, kdy k nim tato média nejsou vůbec vstřícná.

Sebereflexe a vypořádání se s vlastními chybami
Zelení ukázali, že se umí vypořádat s chybami, které leží na jejich bedrech. Příkladem budiž to, jak se snažili horem spodem domluvit se svými rebelujícími poslankyněmi Zubovou a Jakoubkovou a když veškerá vyjednávání nikam nevedla, obě dámy ze strany vyloučili. Je to pro ně bolestná zkušenost, protože to v důsledku vedlo mj. i k pádu chatrné vlády a nepochybně se celá aféra nesmazatelně podepsala na jejich preferencích (jak vidno např. z voleb do Evropského parlamentu). Neříkám, že neexistovaly jiné možnosti řešení a že tato byla nejlepší (po bitvě je každý generál), ale určitě obstáli lépe než např. ODS, která se dodnes nedokázala vypořádat s Vlastimilem Tlustým a dalšími, kteří vládu též potopili. Výsledkem je zejména to, že poučení Zelení si nyní dávají zatraceně pozor, aby neudělali stejnou chybu podruhé a tak si dobře hlídají, kdo se dostane na jejich kandidátky – toho bychom měli využít.

Důraz na trvale udržitelný rozvoj
Proč např. likvidovat vesnice nad zásobami uhlí a stěhovat násilím lidi z jejich domovů jako za komunismu (např. v Číně zcela běžná praxe), když máme vlastní elektrické energie přebytek a vyvážíme ji do zahraničí? Proč zvyšovat naši energetickou závislost na Rusku (plyn, jaderná energie), když je zde velký potenciál úspor a vlastních zdrojů? Obojí skrytě ale vytrvale prosazují ČSSD i ODS mj. prostřednictvím svých ministrů průmyslu a obchodu, kteří jsou zcela ve shodě. Vývoj a investice v oboru obnovitelných zdrojů mohou přitom velmi podpořit naši ekonomiku, která je dnes příliš závislá na jediném odvětví – výrobě a exportu aut. Kvalitu ekonomického programu SZ potvrzují i renomovaní ekonomové jako Tomáš Sedláček, kteří nepřemýšlí jen v číslech, ale uvažují v širších společenských souvislostech.

Důraz na kvalitu života
Příklad: Každodenně dojíždím vlakem za prací a velmi se těším na dobu, kde se konečně začnou investovat peníze do rozvoje extrémně zastaralé železniční infrastruktury, pustí se konkurence mezi železniční dopravce a stát resp. kraje budou systematicky podporovat tento druh dopravy na úkor stavby dalších dálnic. ČSSD ani ODS neudělali v tomto ohledu za poslední desetiletí vůbec nic. Přeplněným a nebezpečným dálnicím by také velmi pomohlo, pokud by se podařilo podstatný podíl kamionů dostat na železnici. Určitě je to efektivnější, než megalomanské a předražené projekty další betonové výstavby.

Podpora vědy a vzdělávání
Zelení jediní otevřeně říkají, že ani v době „krize“ není na místě šetřit na vědě a vzdělávání a ekonomové jim dávají za pravdu. Příkladem nám může být Finsko, kde se v devadesátých letech po silné hospodářské krizi začalo masivně investovat do vědy a vzdělávání a dnes patří z hlediska ekonomické výkonnosti mezi nejúspěšnější země v EU a mají na domácím trhu firmy celosvětového významu jako je např. Nokia.

Podpora menšin
Vyrůstal jsem na pražském Žižkově, tedy vím, co znamená soužití s romskou menšinou. Účastnil jsem se zároveň dětských táborů společně s dětmi a vedoucími původem z dětských domovů včetně těch romských a taková poměrně banální zkušenost mi pomohla pochopit, že ono soužití může být daleko jednodušší, než si mnoho lidí myslí, jen nesmíme Romy a další menšiny ze společnosti separovat ale naopak jim pomáhat s integrací. Proč např. 3/4 romských dětí nastupují do zvláštních škol, když je prokázáno, že mají stejné předpoklady pro studium, jako děti neromské? Od začátku je tím separujeme a nedáme jim možnost pořádného vzdělání a potom se divíme, že končí na sociálních dávkách. Je pro společnost prospěšnější nepracující člověk odkázaný na cizí pomoc, který pak nemá daleko k drobné kriminalitě (ten s vysokou pravděpodobností vzejde ze zvláštní školy) nebo vzdělaný vydělávající člověk, který nemá důvod krást a navíc plní státní pokladu daněmi (ten vzejde s vysokou pravděpodobností z normálních škol)? Jsou to desítky miliard korun, které se dají ve střednědobém horizontu každoročně ušetřit ze státní pokladny, pokud si toto uvědomíme a přestaneme Romům bránit ve vzdělávání. Zelení dlouhodobě prosazují lepší integraci Romů do společnosti a to zejména pokud jde o děti a možnost jejich vzdělávání. I když menšiny nejsou zdaleka jen o Romech, v ČR je to nejpalčivější otázka, za kterou nás již kritizuje i mezinárodní společenství. Apatie společnosti a neschopnost politiků řešit tento problém nás dovedla do situace, kdy některé studie říkají, že čeští Romové jsou aktuálně nejutlačovanější menšinou v celé Evropě a Kanada nám kvůli jejich emigraci zavádí víza. Přičemž emigrace se netýká zdaleka jen těch tzv. „nepřizpůsobivých“ – např. po útoku na svou rodinu požádala v Kanadě o azyl také vedoucí redaktorka českého rozhlasu romského původu. Je třeba vymýtit metody, které v umírněnější formě prezentují politici jako Jiří Čunek (KDU-ČSL) nebo Ivana Řápková (ODS) a v té extrémnější Dělnická Strana nebo útočníci z Vítkova.

Zásadovost v otázkách lidských práv
Souvisí to i s menšinami a také mě velmi těší, že Zelení např. při kontaktu s reprezentanty Číny nezapomínají připomínat otázku lidských práv v Tibetu a celé Číně. Tato na první pohled malá gesta mají velký význam. Své by o tom mohl vykládat každý, kdo se někdy ocitl v pozici utiskovaného, kterého drží nad vodou každé veřejné zastání. V ČR bychom to dokonce mohli považovat za jakýsi náš dluh společnosti, protože také díky podobnému tlaku z venčí u nás před dvaceti lety padl komunismus a my dnes vůbec můžeme jít ke svobodným volbám. Je proto správné zasazovat se o to, aby stejnou příležitost dostali i další dnes utiskované národy a nestrkat před tím hlavu do písku jen kvůli pohodlnému uzavírání obchodů.

Podpora spolupráce v rámci EU a NATO
EU je z mnoha stran kritizována, ale jednu zásluhu jí nelze upřít. V historii Evropy neexistovalo tak dlouhé období bez krvavých válek, jaké prožíváme nyní v rámci EU. Z tohoto pohledu máme obrovské štěstí, že žijeme právě v tomto období a EU bychom za to měli být vděční a snažit se spolupráci evropských zemí dále rozvíjet. Neexistuje lepší pojistka proti lokálním válečným konfliktům, a proto mě velmi rozlaďuje tzv. „euroskepticismus“. Podobně díky členství v NATO můžeme dnes klidně spát i přesto, že např. Rusko stále pořádně neví, kde má své hranice a neustále rozvíjí své tzv. „sféry vlivu“, do kterých po posledních volbách začíná pomalu ale jistě opět zapadat nedaleká Ukrajina.

Spolupráce s neziskovými organizacemi
Zelení úzce spolupracují s neziskovými organizacemi a snaží se budovat něco, co u nás potřebujeme jako sůl, tedy občanskou společnost.

Odborné sekce
SZ koriguje své kroky pomocí tzv. odborných sekcí strany a tím zajišťuje, že jejich postoje reflektují názory odborné veřejnosti na danou problematiku. Do činnosti těchto odborných sekcí se může zapojit široká veřejnost a je to dobrý způsob, jakým můžete ovlivňovat politické dění v oboru, ve kterém se vyznáte. Z vlastní zkušenosti vím, že rozumné nápady se tudy dostanou až k vedení strany. Tento koncept je v jiných parlamentních stranách maximálně ve stádiu úvah nebo příprav.

Podpora významných osobností
Zelené podporuje řada významných osobností, kterých si velmi vážím. Tou hlavní je pochopitelně Václav Havel, ale patří sem i někteří představitelé divadla Járy Cimrmana, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová nebo evangelický farář Svatopluk Karásek. Jen mě to utvrzuje ve správnosti mé volby, protože tito lidé jsou mi velmi blízcí.

A co ostatní strany:

KSČM – Je absolutně nevolitelnou stranou, neboť se doposud nedokázala reformovat a distancovat od totalitní KSČ. Zkušenost z celého světa ukazuje, že komunistická ideologie je utopie a v reálu má na svědomí více lidských životů než nacismus.

ČSSD – Moderní, umírněnou a proevropskou sociálně demokratickou stranu bychom potřebovali jako sůl. Pod vedením Jiřího Paroubka je ale ČSSD stranou výhradně populistickou, bulvární až buranskou, která navíc nedrží slovo ani vůči voličům ani vůči politickým partnerům. Nejen že je tak pro mě momentálně absolutně nevolitelná, ale zároveň Jiří Paroubek se svými nejbližšími výrazně snižuje koaliční potenciál této strany tím, jak se vůči všem ostatním radikálně vymezují. Neuvědomují si, že se tím stále více izolují od svých potenciálních koaličních partnerů, až jim nakonec opravdu nezbude nic jiného, než otevřeně spolupracovat s komunisty, čímž dříve nebo později zničí sami sebe.

ODS – Dokud ji vedl Václav Klaus, ani jsem o hlasu pro tuto stranu neuvažoval. Pod Mirkem Topolánkem to bylo o něco lepší – alespoň byly jeho kroky předvídatelnější a proevropštější, ale stále zde vládne silný klientelismus a korupční prostředí. Mám také pocit, že navenek se sice vymezují vůči ČSSD, ale v kuloárech mají často až nezdravě společné cíle, což vyúsťuje např. v poslanecké přílepky, které v době šetření každé koruny posílají desítky miliard do ČEZu apod. Navíc kolik z těch dvaceti porevolučních let byli u moci a co reálného udělali proti korupci? Jak jim potom má člověk věřit, že teď už s tím opravdu něco udělají? Hodně mi také vadí jejich tzv. „euroskepticizmus“ a v neposlední řadě neschopnost vypořádat se s postavami jako je starosta Jančík, Ivan Langer, Pavel Bém a další. Panu Nečasovi držím palce, protože je to člověk, který by mohl ODS pomoci, ale zatím se moc nepředvedl a také nemá ve straně v tuto chvíli dostatečně silný vliv k potřebným změnám. Inu uvidíme za (Ne)čas.

TOP09 – Karel Schwarzenberg je nepochybně důvěryhodný člověk, který si zaslouží respekt. Byl naším patrně nejlepším ministrem zahraničí od revoluce a na tuto pozici ho dostali právě Zelení. TOP09 ale není o jediném člověku a na této straně mi vadí zejména dvě věci: 1) Je plná lidí, kteří zvolili Václava Kaluse naším prezidentem (počínaje Miroslavem Kalouskem, který se o to zasadil patrně nejvíce). 2) Jejich program postavený na plošném škrtání mi není sympatický – šetřit se určitě má, ale plošně škrtat umí každý účetní (při vší úctě k této profesi). Politik je tu od toho, aby řekl, které odvětví je důležité a škrtat se v něm nebude a které naopak prioritou momentálně není. Zelení mají na rozdíl od TOP09 tuto otázku ujasněnou. Panu Schwarzenbergovi tedy přeji úspěch a uvidíme, jak se mu bude dařit. Nejvíce mu přeji to, aby se nespálil a nepřišel o svou dobrou pěst kvůli jiným lidem v TOP09.

KDU-ČSL – Sdílím s nimi mnohé křesťanské hodnoty, vyhovuje mi prorodinná politika a potlačování hazardu. Bohužel bychom se nikdy neshodli na postoji k homosexuálům, potratům apod. Vadí mi též jejich ochota hlasovat proti svému přesvědčení výměnou za podporu něčeho jiného (viz. např volba prezidenta) – nestojí si za svými zásadami. Navíc ve mě nebudí důvěru minulí ani současní čelní představitelé této strany – Čunek, Svoboda a další. Nejdůvěryhodnější pro mě býval Josef Lux, ale jeho odkazu se bohužel ve straně příliš nedrží.

VV – Vnímám je jako velmi podivný subjekt vydávaný za „pravicovou alternativu“. Jsou pro mě absolutně nečitelní a mám velkou obavu, čeho chtějí vlastně dosáhnout. Jejich kampaň je postavená na vymezování se vůči jiným a na populistických sloganech. To už i ODS je předvídatelnější stranou, příčemž čitelnost a předvídatelnost považují za jednu z nejdůležitějších vlastností politických stran i politiků samotných. Navíc financování VV je opravdu nestandardní a vykazuje prvky praní špinavých peněz a to nemluvím o jejich hlídkách v ulicích, které jsou podobným gestem, jako již dříve předvedli před volbami Jiří Čunek (KDU-ČSL) nebo Ivana Řápková (ODS). Ani osoba Radka Johna ve mě nevzbuzuje důveru, navíc nelze s jistotou říci, že je to on, kdo tu stranu řídí. Spíše zde mají vliv její hlavní sponzoři. Preference VV mě poměrně děsí a pevně věřím, že se v reálných volbách nenaplní.

Pokud se mnou alespoň trochu souhlasíte, odpustme Zeleným chyby, kterých se dopustili, protože ukázali, že se z nich umí poučit a věnujte svých 15 minut pro to, abychom se tu následující 4 roky měli o něco lépe. Poj’dte k volbám podpořit SZ, ať mohou dále prosazovat naše zájmy a my se můžeme klidně věnovat své prácí s vědomím, že někdo jiný za nás bojuje. Pokud jsem vás nepřesvědčil já, poslechněte si v klidu třeba nedávný rozhovor z Ondřejem Liškou a zamyslete se, jestli mluví i za vás.